vagonWEB
Železniční osobní vozy
 
vagonWEB
Železniční osobní vozy
Hlavní strana » Články » Gastronomie na kolejích
cs         ▼
Česky
English


Recenze knihy

Gastronomie na kolejích

Autor: pd | Poslední aktualizace: 19.4.2021 (pd)

Při příležitosti 60. výročí svého založení v roce 2019 vydala společnost JLV výpravnou knihu s názvem Gastronomie na kolejích od autorské dvojice Ludvík Losos a Michal Handrejch. 

Kniha o 272 stranách se zabývá vývojem těchto služeb, tedy provoz jídelních a lůžkových vozů od počátků kolejové dopravy. Na úvod jsou popsány možnosti stravování na koněspřežce a vznik ubytovacích vozů v USA. Následují počátky provozu lůžkových vozů přes naše území (prvním byl lůžkový vůz společnosti StEG na trase Vídeň - Praha - Drážďany v roce 1858, poté následovaly i další dráhy KFNB a ÖNWB). Další kapitola se věnuje společnosti CIWL a historii jejího nejznámějšího vlaku - Orient-Express. 

Následující kapitola se vrací trochu zpět do historie, když popisuje vznik a vývoj restauračních vozů. V této kapitole se začíná projevovat nesoulad textu s doprovodnou obrazovou dokumentací. Text se zabývá Pullmanovými jídelními vozy v USA a v Anglii, později jídelními a Pullmanovými vozy CIWL, avšak je doprovázen snímky interiéru jídelního vozu z dvorního vlaku rakouského císaře, na následující stránce je pak exteriér salonního vozu Františka Ferdinanda d'Este. Společné mají možná to, že se k textu příliš nehodí. Podobně jako několik snímků lůžkových vozů CIWL o dvě stránky dál, ačkoliv okolní text je stále o jídelních vozech. Některé snímky interiérů jídelních vozů by mohly být opatřeny více konkrétnějším popiskem než jen např. "Secesní interiér jídelního vozu z počátku 20. století", "Dobová ilustrace plně obsazeného jídelního vozu, pochopitelně se spokojenou společností zámožných cestujících" nebo "Snímky různých forem klasické úpravy stolů před podáváním obědů". Ocenil bych bližší údaje o vyobrazených vozech.
Další kapitola se stručně zabývá luxusními vlaky CIWL na přelomu 19. a 20. století. Na to navazuje několik snímků dvorního vlaku císaře Františka Josefa a nepříliš zřetelná fotografie a obraz "Brněnského rychlíku z roku 1908", který si zařazení do knihy vysloužil patrně tím, že "v soupravě je zařazen jídelní vůz". Ani jedno ale není luxusní vlak CIWL. Chápu, že dobových snímků jídelních vozů existuje minimum, ale tohle je spíše pouhá výplň volného místa. Podobně jako na další straně snímek parní lokomotivy 310.0 (nahoře), kde už ani ten jídelní vůz není. Zato by se sem hodily reprinty jízdních řádů vlaků Londýn/Paříž - Karlovy Vary z roku 1905, které jsou nelogicky zařazené do kapitoly o provozu společnosti CIWL v tehdejším Československu (tj. po roce 1918) o nějakých 40 stran dále.

Další dvě kapitoly se zabývají jednotlivě společnostmi Mitropa a CIWL v době 1. světové války a v meziválečném období. Další kapitola o 12 stranách a s dlouhým názvem "Za rozkvětu demokracie a ve stínu nové války aneb Provoz CIWL v tehdejším Československu a za Protektorátu" je bohužel textově velmi chudá, obsahuje prakticky jen jednu stranu psaného textu. Škoda, toto období mohlo být rozvedeno více. Zato je doplněna bohatým obrazovým doprovodem, ovšem tak z poloviny nepříliš související s textem. Tady mám na mysli např. snímky propagačních materiálů ČSD nebo fotky parních lokomotiv, kde v lepším případě lze někde v soupravě tušit i jídelní vůz, v horším případě jde opět o výplň volného místa.  

Další kapitola se zabývá zajímavým a doposud nepříliš publikovaným obodobím provozu jídelních a lůžkových vozů na našem území v prvních poválečných letech po roce 1945. Zatímco dosavadní kapitoly byly spíš obecnějšího rázu, zde čtenář najde i konkrétní počty vozů a jejich čísla. 

Zhruba v polovině knihy se dostáváme k provozu jídelních a lůžkových vozů na území Československa po roce 1948. Nejprve krátkou epizodou převzetí provozu od CIWL Družstvem cestující veřejnosti, o pár let později pak Čedokem. Škoda jen, že toto období také není popsáno podrobněji. Tady bych měl ještě jednu výtku - až do tohoto místa byla v knize pro Mezinárodní společnost lůžkových vozů používána jednotně zkratka CIWL, zde se však najednou a bez vysvětlení objevuje společnost ISG, což může neobeznámené čtenáře zmást (ve skutečnosti se jedná o totéž - ISG je německá zkratka pro CIWL).
V roce 1959 převzala provoz vozů od Čedoku nově založená organizační jednotka Jídelní a lůžkové vozy v rámci ČSD, která je přímým předchůdcem dnešní společnosti JLV, a.s. Druhá polovina knihy se tedy zabývá již provozem přímo pod značkou JLV a to až do dnešní doby (tj. do roku 2019). Text je doplněn řadou dokumentů, jako jsou jídelní lístky a další různé materiály, např. část zápisu z Evropské konference jízdních řádů z roku 1968, na které byl podnik JLV přijat za člena (což je pro JLV jistě významný milník, ale nemyslím si, že by tento zápis musel být nutně reprodukován ve dvou jazykových verzích - německy a francouzsky, když je obsahově shodný). Některé další reprodukce také působí trochu jako výplň volného místa, např. dvoustránková část měřícího protokolu ze zkoušek vozu WRmz v Rakousku, která vcelku nic zajímavého nepřináší (snad kromě informace, že zkušební jízda při rychlosti 220 km/h nemohla být z provozních důvodů provedena a musí se uskutečnit později). Ale řada dokumentů je jistě zajímavá. Například zápis z jednání mezi Čedokem a Mitropou o provozu jídelních vozů na trati Praha - Berlín z roku 1957 nebo návrh trasy lůžkového vozu pro zájezd SSM po západní Evropě v roce 1988. Spíš jako ukázka jsou reprodukovány čtyři typové výkresy vozů - WRab, BRam a dva vozy WLAB (verze z let 1974 a 1978). U vozu WRab je zajimavá i nerealizovaná varianta s jídelnou na obou koncích vozu (tj. místo bufetové části).

U obrazového doprovodu je patrná určitá neuspořádanost. Tak např. na stranách 136 až 143 je série fotek z jednotky Ganz, od kuchyně, přes jídelní vůz, až po stanoviště strojvedoucího. Jenže autoři vybírali snímky zřejmě při nějakém slabším osvětlení. Jídelna na str. 140 dole není Ganz, ale předválečný jídelní vůz Mitropy, na protější straně dole je jídelní vůz z jednotky VT 18.16 DR. Pravda, v popiscích těchto fotografií není vysloveně zmíněno, že se jedná o jednotku Ganz, ale vyplývá to vzhledem ke snímkům této jednotky na okolních stranách. Snímek jídelny na str. 138 dole by si také zasloužil podrobnější popisek, jaká je to jednotka Ganz; M498.0 ani M495.0 to zřejmě není. Snímky z kuchyně posoudit neumím, tak doufejme, že tady byli autoři pečlivější..

Také trochu pokulhává chronologie snímků, např. na str. 130 je samovar z lůžkového vozu, jehož exteriér se objevuje až o 25 stran později. Nebo na str. 148 jídelní vůz z let 1958/59, vedle na str. 149 jídelní vůz z roku 1969, na str. 150 bufetové vozy BRa z roku 1959 a BRam z roku 1969, o kousek dál na str. 156 se ale vracíme zase zpět k jídelnímu vozu z let 1958/59. Na sousední straně 157 nahoře je pak interiér vozu dle popisku z roku 1958/59. Zde rok vyvrátit nemohu, ale tento snímek je zde patrně omylem, nejde totiž o vůz pro ČSD, potažmo JLV, nýbrž jedná se o širokorozchodný vůz pro Sovětské železnice (pro zmatení nepřítele a autorů budoucích publikací osazen komparsem s německými doplňky). 

Další chybičky se vloudily do popisků fotek: na str. 161 dieslová přípřež je řada 642 nebo 643 (v popisku zmíněná 661 určitě ne a 660 neexistuje). Na str. 195 se v popisku snímku vozu WLABmz tvrdí, že jde o vůz s tlakotěsnou skříní, což není pravda. Drobná nepřesnost je také v textu o modernizaci vozů WRab na str. 181 - je zavádějící, že by modernizací vznikl vůz WRRm (takto totiž byly označené už dlouho před modernizací) a nepřesná je i informace o klimatizaci (první modernizované vozy z let 1991-92 byly ještě bez klimatizace, tu obdržely až tři vozy modernizované v roce 1994).

V závěru knihy najdeme kapitolu popisující nádražní restaurace a bufety. Není to přímo Gastronomie NA kolejích, ale vzhledem k tomu, že JLV operuje i v této branži, tak je jejich umístění v knize ještě pochopitelné. Na to navazuje kapitola o železničním nádobí. Předpokládám, že sběratele porcelánového nádobí to může zaujmout.. Poslední kapitolou je obecný popis vývoje železniční gastronomie v západní Evropě po 2. světové válce. Tady je škoda, že se zde nepodařilo umístit podobnou kapitolu o poválečném vývoji nočních vlaků - např. o dalším vývoji společnosti CIWL(T), o poolu lůžkových vozů TEN, až třeba po úpadek nočních vlaků po roce 2000. Čtenář, který dočte knihu až na konec, bude odměněn receptem na svíčkovou na smetaně.

Závěr

Kniha komplexně popisuje historii stravovacích a ubytovacích služeb na železnici od samých počátků. Nejprve převážně z mezinárodního hlediska (situaci na našem území popisuje pouze okrajově), po roce 1945 se těžiště knihy obrací a věnuje se situaci v tuzemsku, a to hlavně z pohledu JLV a jejich organizačních předchůdců. Zahraničí je věnováno již jen velmi málo prostoru a už vůbec zde není žádná zmínka o dalších tuzemských provozovatelích gastronomických služeb na kolejích.

Tématem se zabývá z obecného pohledu, resp. z pohledu provozování těchto služeb. Kniha se nezabývá technickým popisem vozů, ani zde nenajdeme evidenční přehledy vozů (s výjimkou situace po roce 1945).  Nicméně nějakým způsobem je v textu zmíněna většina řad vozů, které bychom našli s posádkou JLV. Ale nejsou všechny, chybí zde např. vozy Ba s bufetovým oddílem po odstranění rozhlasové ústředny, vozy ARmpee, a vlastně i lehátkové vozy jsou zmíněny jen okrajově. Bohužel se negativně projevuje určitá nekoncepčnost obrazové dokumentace, která s textem nesouvisí, a různé chyby a nepřesnosti, které sráží úroveň knihy.

Celkové hodnocení závisí na úhlu pohledu - pokud se budeme na knihu dívat jako na pamětní podnikovou publikaci, kde lze některé nedostatky odpustit, pak je to docela solidní dílo. Jenže tyto pamětní podnikové knihy se obvykle prodávají za dotovanou nízkou cenu nebo se rozdávají zdarma. Pokud se na knihu budeme dívat jako na monografii za skoro 1000 Kč, tak míra tolerance k nedostakům bude pochopitelně nižší. Zároveň bude mít kupující nepříjmený pocit, že si koupil i trochu toho balastu (některé celkem zbytečné fotky, které pouze nafukují objem knihy). Jenže za cenu kvalitní monografie zde čtenář získá spíše tu podnikovou propagační knihu; zvláště druhá polovina není až tak úplně objektivním popisem historie, ale spíše jednostranným souhrnem úspěchů JLV. Šedesát let působení JLV má ale i své stinné stránky, jako např. rozdílná úroveň posádek a poskytovaných služeb (což určitě potvrdí každý, kdo někdy navštívil alespoň dva různé jídelní vozy JLV), nesmyslná cenová politika v jídelních vozech v 90. letech nebo dlouhodobý nedostatek personálu, který pak vede k odříkání výkonů. To vše vedlo k tomu, že značná část veřejnosti dodnes vnímá jídelní i lůžkové vozy jako nekvalitní, předraženou a nespolehlivou službu. Že se JLV takto podepsaly negativně na vnímání železniční gastronomie, tak o tom kniha jako správná firemní propaganda mlčí.

V každém případě však lze knihu zájemcům o tuto problematiku doporučit, určitě zde najdou něco nového. Snad jen zájemce o výhradně technickou stránku věci, tj. o jídelní a lůžkové vozy jako takové, asi kniha příliš neosloví.

Kniha zřejmě není k dostání v běžných knihkupectvích. Lze ji zakoupit přes web JLV (https://www.jlv.cz/p/gastronomie-na-kolejich/) za cenu 980 Kč, případně ve specializovaných knihkupectvích se železniční literaturou nebo v některých prodejnách se železničními modely. Na výše uvedeném odkazu lze stáhnout i několikastránkovou ukázku z knihy.


Autor: pd | Poslední aktualizace: 19.4.2021 (pd)

Komentáře k článku

Naprosto s vámi souhlasím ve všech bodech. Ale i tak za těch "pár" neznámých věcí mi těch peněz líto není. Myslím, že při tvorbě takového díla by bylo vhodné oslovit širokou odbornou veřejnost a jistě by se našlo spoustu zajímavých a vzácných materiálů. To samé si myslím o knihách Osobní vozy ČSD 2. a 3. díl z Nadaturu.


Richard Jakl | 22.4.2021 21:09

Přidat komentář

Text
Jméno        Heslo:
E-mail
vagonWEB.cz
Železniční osobní vozy

Našli jste chybu?