vagonWEB
Železniční osobní vozy
 
vagonWEB
Železniční osobní vozy
Hlavní strana » Články » Osobní vozy ČSD I., II., III.
cs         ▼
Česky
English


Recenze knih

Osobní vozy ČSD I., II., III.

Autor: pd | Poslední aktualizace: 10.3.2021 (pd)

V letech 2018 až 2020 postupně vydalo nakladatelství Nadatur ve třech svazcích publikaci Osobní vozy ČSD od autorského kolektivu Ivo Mahel, Ludvík Losos, Jan Lutrýn a Zdeněk Malkovský.

Předně je nutno tento počin ocenit, už jenom proto, že podobné dílo tu vlastně dosud neexistovalo. Nejbližší podobnou publikaci by snad mohla být už letitá kniha Osobní vozy ČSD od autorů Stanislava Jindry a Miloše Frolíka, jejíž první díl vyšel v roce 1967 a druhý pak v roce 1977. Avšak toto dílo bylo spíše jen soubor (velice detailních) technických parametrů jednotlivých řad, bohužel se vůbec nezabývá historickými souvislostmi nebo okolnostmi výroby či provozu. Pro úplnost je možno ještě zmínit, že v roce 2001 na toto navázal ve stejném stylu Katalog osobních vozů 1977 - 2001, ale ten už byl vydán pouze jako interní předpis ČD (SR 52).

Díl I. - Osobní vozy ČSD 1918 - 1939

První díl vyšel v roce 2018 ke stému výročí vzniku Československa a tudíž i ke stejnému výročí Československých státních drah. Kniha je formátu A4 v pevné vazbě o 344 stranách, z toho vlastní text končí na str. 306, následuje tabulka se seznamem vozů (viz níže), cizojazyčné resumé a seznam literatury. Kniha obsahuje 449 vyobrazení. Hmotnost knihy je 2,2 kg.

První kapitola popisuje obecný vývoj železničních osobních vozů. Podrobně je zmíněno i tehdejší technické vybavení vozů - osvětlení, vytápění, brzdy a další konstrukční celky. Druhá kapitola popisuje historii dodavatelů vozů k ČSD - jednotlivých vagónek, jak tuzemských, tak i zahraničních.

Třetí kapitola poměrně stručně zmiňuje systém označování vozů ČSD. Této problematice mohlo být věnováno více prostoru, chybí zde vysvětlení vozových skupin, také mohla být podrobněji popsána logika číslovacího plánu ČSD. Popis významu jednotlivých písmen by asi byl vhodnější v tabulkové formě, v souvislém textu to není zrovna nejpřehlednější (navíc na přeskáčku velká/malá písmena a už vůbec ne podle abecedy).

Následující čtvrtá kapitola již obsahuje popis vybraných řad vozů. Pro každou popisovanou řadu je uvedena základní charakteristika, často také s nějakými historickými souvislostmi. Text je doplněn kvalitními typovými výkresy - a zde je nutno zdůraznit, že výkresy jsou kreslené nově, nejedná se o žádné obtížně čitelné kopie dobových výkresů. Výkresy obsahují vždy 5 pohledů - oba bokorysy, oba čelní pohledy a půdorys (uspořádání interiéru), samozřejmě podrobně okótováno. Za výkresy patří jednoznačně palec nahoru. Text dále doplňují fotografie, většinou se jedná o tovární snímky, což je pochopitelné - kvalitních fotek z provozu těchto starých vozů existuje jen minimální množství, dost často vůbec nic. K některým vozům jsou i snímky interiéru, tady už prakticky bez výjimky tovární snímky. Bohužel v té době vagonweb ještě neexistoval a interiéry asi nikdo nefotil.

Jsou zde popsány řady objednané ještě KKStB, ale dodané už ČSD, následují popisy vozů už objednávané přímo ČSD. Nechybí popisy „pancéřáků“ ani „Grégrů“. Následují popisy přívěsných vozů k tehdy dodávaným motorovým vozům, dále služební vozy pro osobní i nákladní vlaky, poštovní vozy a nechybí ani úzkorozchodné vozy. Je ale třeba zmínit, že nejsou podorbně popisovány starší vozy převzaté od rakouských drah a ani od soukromých drah. Pouze zcela okrajově jsou zmíněny jídelní, lůžkové a salonní vozy; ty jsou náplní III. dílu.

Pátá kapitola se stručně zabývá nátěry a popisy na vozech. Text je doplněn několika kopiemi dobových výkresů s uspořádáním nápisů a několika výkresy číslic.

Na závěr je na 23 stranách seznam osobních, služebních a poštovních vozů s uvedením vybraných parametrů. Jedná se o výpis ze seznamu, které v roce 1931 vydaly ČSD + na samostatné stránce jsou doplněny zbývající vozy dodané v letech 1931 - 1944. V tomto seznamu jsou žlutě zvýrazněné řady, které jsou popsány v knize (s výjimkou poslední tabulky po roce 1931, kde už žluté označení chybí). Lze si tady udělat dobrý obrázek o tom, jak rozmanitý byl tehdejší vozový park - žlutou barvu má asi tak 5 % řádků, čili zhruba 95 % typů se do knihy nevešlo. Nutno samozřejmě podoknout, že mnohé tyto řady existovaly v minimálních počtech, často i jako jediný exemplář svého typu. Z toho vyplývá i určitá obsahová (ne)vyváženost knihy - zatímco co do rozsahu se věnuje klasickým a přívěsným vozům přibližně půl na půl, tak ve výsledku to vede k tomu, že přívěsné vozy jsou popsány prakticky všechny, ale klasických vozů je v knize popsáno pouze těch několik málo procent... Otevírá se tu tedy prostor pro případné další díly z období 1918 - 1939 :-)

Hodnocení

Výborná kniha podávající podrobný přehled o vozovém parku osobních vozů při vzniku ČSD a během první republiky. K úplné dokonalosti schází pouze neuplná kapitola o tehdejším systému označování vozů.

Díl II. - Osobní vozy ČSD 1939 - 1992

V roce 2019 vyšlo pokračování - druhý díl mapující zbytek období ČSD, konkrétně roky 1939 až 1992. Kniha je shodného formátu i provedení jako první díl, celkem má 364 stran (přičemž vlastní text končí na str. 342) a 484 vyobrazení. Hmotnost mírně narostla na 2,3 kg.

Uspořádání knihy je podobné jako v prvním díle, takže první kapitola popisuje obecně vývoj osobních vozů po roce 1945, druhá kapitola pak navazuje s vývojem konstrukce železničních vozů. Jsou zde zmíněny některé typy podvozků, včetně prototypových konstrukcí, a některé další konstrukční celky. Následující třetí kapitola opět popisuje historii jednotlivých vagónek, které se podílely na dodávkách vozů k ČSD po roce 1945.

Čtvrtá kapitola se věnuje označování vozů. Na rozdíl od prvního dílu bych rozsah této kapitoly považoval za dostatečný; k novějším systémům označování vozů lze nalézt už dostatek jiných zdrojů. Stále ale platí výtka k zahrnutí vysvětlení významu písmenného i číselného označení do běžného textu. Oč přehlednější by zde byla stručná tabulka..

Jádro knihy tvoří pátá kapitola, která obsahuje vlastní popisy vybraných řad vozů. Uspořádání a rozsah je podobný jako v prvním díle, takže stále je kromě jiného držen vysoký standard typových výkresů (u novějších vozů je obvykle vynechán jeden čelní pohled, protože jsou obvykle totožné). Popis začíná dvounápravovými "Rybáky", následují čtyřnápravové vozy od těsně předválečných řad až po poslední řady dodané k ČSD, nejsou opomenuty ani patrové vozy. Dále popis pokračuje přípojnými vozy, jak dvounápravovými, tak čtyřnápravovými. Samostatně jsou posány služební vozy.

Fotografie jsou vzhledem k mladšímu věku vozů už častěji z běžného provozu. Trochu je ale zklamáním nižší kvalita některých snímků, zejména u řad, které donedávna byly nebo ještě jsou běžně v provozu. Mám na mysli např. nekvalitní snímek BDbmsee v zeleno-bílém nátěru na str. 178 dole, přepálené čelo na 010 na str. 249 (nevěřím, že by autor nenašel lepší snímek tak běžného vozu, navíc toto je nátěr už mimo popisované období), Bcmz na str. 340 (neostré, přepal oblohy, ale zato běžný vůz, který lze dnes vyfotit kdykoliv, když už v knize musel být, ačkoliv je též mimo popisované období). Zajímavé je, že na str. 320 vypadá modro-šedý prototyp Bee272 spíše zeleno-šedě. Také některé interiéry by asi šly nafotit lépe, např. Bh na straně 195, Bp na str. 203 nebo Bn na str. 273.

Do textu se vloudila drobná nepřesnost u vozů Bte 21-08 196 - 395. Tato série ve skutečnosti nemá dětské sedadlo u střední příčky, ale je tam běžné sedadlo, byť mírně zúžené. Je to také chybně nakresleno ve výkrese vozu. Paradoxně v tabulce parametrů na konci knihy je opačná chyba - u všech vozů Bte je shodně uvedeno 88 míst k sezení, ale právě vozy od čísla 396 do 479 by měly mít správně 86 míst.

Tak jako v prvním díle jsou obsahem pouze vozy dodávané primárně k ČSD, tak ani zde nejsou popsány kořistní vozy, které přešly k ČSD po roce 1945, resp. je jim věnována jen krátká zmínka. Z vozů bývalých soukromých drah jsou popsány pouze zánovní vozy Otrokovicko-zlínsko-vizovické dráhy a Studénsko-štrambersko-veřovické dráhy.

I když v prvním díle už byly obsaženy i vozy dodávané za protektorátu, jsou znovu popsány i v tomto druhém díle. Částečně se tedy jedná o duplicitní obsah. Autoři to vysvětlují zájmem zachování časové kontinuity a předpokládají, že ne každý si první díl pořídí. Já ovšem předpokládám, že kdo se soustřeďuje např. až na provoz v 80. letech, tak mu asi bude jedno, že vozy z období protekorátu by byly pouze v prvním díle. Na druhou stranu ten, kdo se o toto válečné a poválečné období zajímá, tak si oba díly pořídí tak jak tak. Bohužel pak získá pocit, že část obsahu vlastně zaplatil dvakrát.

Šestá kapitola se věnuje popisům a nátěrům, včetně několika kopií výkresů označení vozů.

Následující sedmá kapitola s názvem Co bylo dál... je dle mého názoru poněkud zbytečná. Stručný popis dalšího vývoje snad někoho zaujmout může, ale domnívám se, že pro většinu majitelů této publikace to bude nošení dříví do lesa. Kniha má v názvu uvedeny letopočty 1939 - 1992, tak co tam dělá Railjet? Spíše by bylo vhodnější tento prostor 8 stran využít k něčemu bližšímu k danému časového období. Na zadní straně obálky je mimo jiné napsáno „Nebude chybět ani způsob rozdělení vozového parku při zániku federace“, tak například tato problematika mohla být rozvedena více, než v pouhých asi dvou větách.

Na závěr následuje osmistránková tabulka se seznamem vybraných parametrů osobních vozů dodávaných k ČSD po roce 1939.

Hodnocení

Taktéž výborná kniha, která čtenářům poskytne souhrnný pohled na situaci v parku osobních vozů ČSD v období po 2. světové válce až do roku 1992. Hodnocení druhého dílu ale srazila nižší kvalita některých fotografií, částečně duplicitní obsah s prvním dílem a poněkud zbytečná kapitola popisující obodobí daleko za rokem 1992. Také schází popis rozdělení vozového parku při zániku Československa, který je inzerován na zadní straně obálky.

Díl III. - Vozy speciálního určení

V závěru roku 2020 vyšlo třetí pokračování, které se věnuje vozům speciálního určení, tj. vozům lůžkovým, jídelním, salonním, poštovním, úzkorozchodným, zdravotním a měřícím. Rozsah knihy opět mírně narostl, třetí svazek má 388 stran a hmotnost 2,4 kg.

Uspořádání knihy se drží vzoru předchozích dílů. První kapitola popisuje historii některých výrobců lůžkových vozů. Tentokrát se věnuje pouze zahraničním vagónkám, které ještě nebyly popsány v prvních dvou dílech. Druhá kapitola se zabývá označováním a nátěry vozů speciální stavby. Stať týkající se označování vozů je provedena opět ve stejném stylu jako předchozí díly, takže bych se tu jen opakoval s výtkou ohledně nepřehlednosti kvůli rozpuštění popisu jednotlivých písmen a číslic v obyčejném textu.

Třetí kapitola nejprve popisuje obecně vývoj lůžkových vozů od podnikání pana Pullmana po společnosti CIWL a Mitropa, jejíž některé vozy byly později zařazeny i do parku ČSD. Dále následuje již popis jednotlivých řad, a to počínaje vozy WLA 100 - 109 z 50. let až po poslední sérii WLAB z roku 1985. Rozsah popisu jednolivých řad je obdobný jako v předchozích dílech, včetně kvalitních výkresů vozů.

Čtvrtá kapitola se věnuje jídelním vozům. Nejprve opět obecný popis vývoje jídelních vozů, následuje popis jednotlivých řad. Zde jsou popsány i některé kořistní vozy pocházející od společnosti Mitropa (bohužel však bez výkresu), dále následují již řady dodávané přímo k ČSD počínaje WR 400 - 419 z let 1958-59 a konče WRab z roku 1978, kde jsou zmíněny i pozdější modernizace u ČD.

Rozsahem nejdelší je pátá kapitola, která se na více než 100 stranách zabývá salonními vozy. Je zde popsáno na čtyři desítky různých řad vozů, od těch, které byly po roce 1918 převzaty k ČSD, až po vozy dodávané z NDR.

Šestá kapitola popisuje poštovní vozy, které byly dodávány k ČSD po roce 1945. Následující sedmá kapitola se věnuje úzkorozchodným vozům, taktéž jen těm, které byly dodány po roce 1945 (vozy poštovní i úzkorozchodné z obodobí 1918 - 1939 jsou obsahem I. dílu). Kromě osobních úzkorozchodných vozů jsou zde popsány i služební vozy pro nákladní vlaky používáné při přepravě normálněrozchodných vozů na podvalnících.

Tématem osmé kapitoly jsou zdravotní vozy. Popsány jsou jednotlivé řady po roce 1918, kompletní zdravotní vlak Čs. červeného kříže z 20. let, a stálé zdravotní vlaky sestávající se z vozů řady Bai, které existovaly až do počátku 21. století. Není zde popisováno využití vozů Bymee ve zdravotních vlacích, to již bylo zmíněno ve II. dílu.

Devátá kapitola obsahuje měřící vozy. Zde jsem byl až překvapen, kolik různých měřících a zkušebních vozů vůbec existovalo. Na rovných 50 stranách je popsáno něco přes 40 vozů, a to nejen ve vlastnictví ČSD nebo jejích podřízených složek, ale také několik vozů průmyslových podniků (Škoda, ČKD). Vzhledem k pochopitelně omezeným informačním zdrojům je výkres uveden jen u některých vozů.

Poslední kapitola popisuje další vývoj po roce 1993. Podle mého názoru je opět trochu zbytečná, na druhou stranu v popisovaném tématu se toho po roce 1993 zas tolik neudálo, jsou zde zmíněny jen vozy WRmz, WLABmee a WLABmz, čímž je popis situace kompletní. V druhé části této kapitoly jsou pak stručně popsány nové zkušební vozy a soupravy, a to TÚDC, SŽDC i AŽD.

Na závěr následuje pětistránková tabulka s vybranými parametry vozů, které jsou tématem tohoto dílu.

V knize je bohužel patrný určitý zmatek s fotografiemi. Tak například na str. 63, obr. 69 zjevně nebude vůz ZSSK a ani nepatří do této kapitoly. Stejná fotka je i na straně 68 jako obr. 76 - zde už se správným popiskem. Podobně na str. 88 obr. 106 není vůz 88-80 z let 1969-70, ale jde o 88-41 z roku 1976. Stejná fotka je znovu na str. 92 jako obr. 112. Na str. 99 je dolní snímek prezentován jako vůz WRab, ale zcela určitě jde o některou z předchozích sérií vozů WR. Důkazem budiž 6 stolů v jídelně, vozy WRab měly jídelnu kratší jen s 5 stoly. Na str. 72 obr 84. je pohled na wc dle popisku ve voze 70-40 211 po modernizaci. Je-li tím myšlena modernizace z roku 2006, která je zmíněna na předchozí stránce, pak je poněkud podezřelé, že by po této modernizaci byly tak krásně obnovené insignie ČSD. Ale hlavně tato série má jinak uspořádáné oddíly záchodu, takže se tedy jedná o starší vůz z roku 1968 nebo 1978.

Hodnocení

Stejně jako předchozí díly se stále jedná o výbornou publikaci. Tento III. díl lze chápat jako doplněk prvních dvou svazků, neboť obsahuje "okrajovější" typy osobních vozů, které se do předchozích dílů nevešly. Na hodnocení ale bohužel ubírá několik nesprávných popisků fotografií.

Závěr

Publikace vyplnily dlouholetou mezeru v české literatuře na toto téma a i přes některé drobné nedostatky je lze jednoznačně doporučit všem zájemcům o železnici. Pro ty, kdo se hlouběji zajímají o osobní vozy, se jedná o "must-have" knihy.

Bohužel publikace Nadaturu obvykle nejsou v běžném knižním prodeji, lze je zakoupit nejčastěji ve specializovaných železničních knihupectvích, u některých prodejců železničních modelů, případně na burzách (budou-li se po epidemii koronaviru ještě konat). Publikace lze také objednat přímo v e-shopu Nadatur nebo u jiných prodejců. Tak jak mírně roste rozsah jednotlivých dílů, tak roste i cena, takže doporučená cena prvního dílu je 990 Kč, druhý díl je za 1090 Kč a třetí za 1190 Kč. Předplatitelé časopisu Dráha mají v e-shopu Nadatur slevu cca 100 Kč na každý díl.


Autor: pd | Poslední aktualizace: 10.3.2021 (pd)

Komentáře k článku

Dokud jsem si s knihou nesedl do křesla, tak jsem nechápal, proč se tu zmiňuje hmotnost... teď už je mi to jasné :-D
A díky za recenzi, i na jejím základě jsem si koupil 2. díl :)


Tomáš | 20.3.2021 20:03

Přidat komentář

Text
Jméno        Heslo:
E-mail
vagonWEB.cz
Železniční osobní vozy

Našli jste chybu?